Přijď Duchu svatý a dej nám nové srdce, ve kterém budou žít tvé dary.
Přijď Duchu svatý a dej nám čisté srdce, které nezná zlo,
jestli ano, pak jen proto, aby ho dokázalo rozpoznat, vyhnout se mu a bojovat proti němu.
Přijď Duchu svatý, dej nám velké a silné srdce,
které dokáže milovat, sloužit a radovat se z toho, že může bít pro Tebe.
Pavel VI.
NOVÉNA PŘED SLAVNOSTÍ SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
NOVÉNA K DUCHU SVATÉMU - STŘELNÉ MODLITBY
Novena Jana Pavla II pro mladé k Duchu svatému
VÍME, KDO JE DUCH SVATÝ?
Co si počít se svatodušními svátky?
Kdo čte pozorně Bibli, všimne si, jak měl apoštol Petr někdy až příliš - promiňte - prořízlá ústa. Vrhal se do věcí sice s odhodláním, ale mnohdy rychleji mluvil a jednal, než přemýšlel. Několik let chodil s Ježíšem, patřil do jeho nejužší družiny a byl jeho odhodlaným vyznavačem. A byl horlivý až tak, že ve chvíli, kdy šlo opravdu „do tuhého“, jako jediný slíbil, že pokud by snad ostatní Ježíše opustili, on ne. On to zvládne, on na to má! Zanedlouho na to ale veřejně pronesl památná slova: „Neznám toho člověka - nemám s ním nic společného...“ A následovalo ukrývání před Židy...
Za nějakou dobu ale pronesl veřejně jiná slova: „Nesmíme mlčet... My jsme svědky.“ Mezi těmito dvěma událostmi byly Velikonoce - ukřižování a zmrtvýchvstání. Po těchto událostech byl ale stále ukrytý. Se svou kůží na trh se spolu s dalšími apoštoly vydal až po jiné události: po seslání Ducha svatého. Duch svatý jim dal sílu vyjít ven a zvěstovat Zmrtvýchvstalého, dal jim sílu žít uprostřed nejistot, dal jim sílu hledět bez obav do obávané budoucnosti.
A je tomu tak i dnes. Nikomu z nás nepomůže pouhá horlivost, nadšení a zbožné „plnění náboženských povinností“. Nebraňme se tedy ani o těchto Letnicích neuchopitelnému provanutí našich životů Duchem Toho, jemuž na nás záleží, který má s každým z nás stále dobré plány. (Ignác Mucha)
Dary Ducha svatého - náčrt
Moudrost a rozum
- dar pravého poznání sebe a svých darů; moudrost, jak správně poznat své dary a schopnosti
- dar rozlišování (povolání v církvi i ve světě; Boží vůle)
- dar správně uspořádat čas (na modlitbu, Písmo, rodinu, přátele)
- dar číst Boží slovo
- dar moudrosti k vedení rodiny, společenství
Rada a síla
- dar proroctví
- dar hlásání Božího Slova
- dar povzbuzujícího slova
- dar citlivého napomínání
- dar oslovit nevěřící a hledající
- dar síly k plnění svého poslání (doma, v práci, ve společenství)
- dar síly ke službě potřebným
Poznání a bázeň Boží
- dar hlubšího poznání Boha Otce, Ježíše Krista, Ducha Svatého
- dar hlubšího poznání Božího Slova
- dar pravé bázně Boží a osvobození od strachu z Boha
Zbožnost
- dar hlubší modlitby
- dar soucitné přímluvné modlitby
- dar jazyků
- dar výkladu
(Angelo Scarano)
Duch svatý
Jako sluneční paprsek: neuchopitelný i životodárný
Když slavíme narození Pána Ježíše o Vánocích nebo svátek nějakého světce či světice, máme před sebou osobu, jejíž pozemský život víceméně známe a v mnohém si ho dovedeme představit. Jak ale slavit Ducha Svatého, když je vztahem, láskou mezi Otcem a Synem?
Zároveň je v Písmu zpodobněn, když čteme, že se při křtu v Jordánu snášel na Ježíše jako holubice, avšak víme, že holubicí není? Jak slavit někoho, koho si nedovedeme představit a kdo není ani vzdáleně podoben nikomu z lidí?
Živá víra křesťana je postupným pronikáním do hloubek Božího tajemství. Z vlastního životního příběhu nebo ze života víry druhých lidí můžeme tuto postupnost vnímat. Řada lidí zkrátka objeví Boha jako velké tajemství, jako někoho, ke komu mají důvěru. Pod slovem „Bůh“ rozumějí někdy Boha Otce, někdy Syna Božího Ježíše a vcelku nechápou, proč by měli obě osoby Trojice rozlišovat. Při tomto pohledu nemůže k vnímání Ducha Svatého jako osoby téměř dojít a církevní nauka o Nejsvětější Trojici se pak může zdát jako nadbytečná komplikace. Postupuje-li ale člověk v porozumění Božímu slovu a víře církve dál, začne vnímat vztah mezi Otcem a Synem. Tyto osoby Trojice mu už nesplývají, ale poznání Boha je velmi obohaceno o vnímání vztahu Ježíše k Otci a Otce k Ježíši. Otec a Syn potom mají ve víře i v modlitbě křesťana svá nezaměnitelná místa. Člověk tak začíná nahlížet do nitra tajemství Božího života. A když postupuje v chápání víry ještě dál, objevuje hlubší chápání Ducha Svatého. Ten už není jen pomocníkem pro školáky, který je na začátku školního roku vzýván, ale je viděn jako láska veliká a mocná, láska silnější než smrt, tedy láska oživující. Láska, která je osobou spojující Otce a Syna, která přemáhá smrtící moc zla.
NESTAČÍ MÍT SAZENICE A PŮDU
Slavíme-li Letnice, je dobré si všimnout, že nejsou doslova „svátkem Ducha Svatého“, ale že slavíme „seslání Ducha Svatého“. Tedy nejen třetí osobu Trojice, ale děj, který se konal a koná v náš prospěch. Je proto třeba přemýšlet o tom, co je ono „seslání“ a na koho byl Duch Svatý seslán (a je sesílán). Snad by nám k lepšímu chápání seslání a působení Ducha Svatého mohl pomoci neumělý příměr z oblasti zahrádkářství. Hlínu, kompost, hnojivo můžeme na záhon navozit. Vodu k zálivce nějak přivést. Sazenice či semínka si koupit a vpravit do půdy. Ale sluneční paprsky si „opatřit“ nemůžeme. Ty musí zkrátka ze slunce na zem proudit a náš záhon ozářit. Bez nich by nám všechna práce s půdou, sazenicemi i zálivkou nebyla k ničemu.
Jako architekt ve svém díle
Duch Svatý je také neuchopitelný jako paprsek, ale je životodárný pro víru člověka jako slunce pro rostliny. Je někým, ne pouze něčím, není jen nějakou neosobní silou. Je to on, kterého si nemůžeme správně představit, ale jehož působení v životě křesťana můžeme zaznamenat. Jak se vlastně stalo, že je někdo věřícím křesťanem? Vždyť i jiní lidé získali stejně tolik poznatků o víře nebo ještě více než on, a přece u nich víru nenajdeme! Jak to, že jsou mnozí schopni modlit se, a to s důvěrou a otevřeností vůči Bohu - nikoliv tedy tak, že „odříkávají básničku“ nebo že se snaží najít modlitbou nějakou pomoc, když nemají nikoho, kdo by jim pomohl? Jak je možné, že církev žije a stále předává v dějinách svou víru, když jsme my, křesťané, tak nedokonalí, někdy dokonce jakoby bez víry nebo s vírou hrubě neúplnou? Duch Svatý je ten, který především tvoří. V člověku spoluvytváří křesťanský život, tvoří z lidí církev. Mnohdy je přítomen jako architekt ve svém díle. Když vnímáme krásu katedrály, možná ani nevíme, kdo ji stavěl, ale bez toho, kdo tu krásu vymyslel a uskutečnil, by zde nic nebylo. Podobně má věřící člověk šanci objevovat Ducha Svatého (jako „architekta“, „stavitele“ víry a života z ní) ve vlastním životě i v životě druhých křesťanů, tedy církve, v historii i v současnosti. Potom může živě vnímat, že Duch Svatý byl seslán, a že tedy víme, co o Letnicích slavíme a z čeho může víra křesťana po celý život žít a růst.
p. Aleš Opatrný
Vytisknout stránku