Tři stromy                   

  

Na jednom kopci v lese byly tři stromy. Navzájem diskutovaly o svých nadějích a snech.

První strom řekl: "Mým snem a přáním je stát se truhlou na poklad. Tak bych mohl být naplněn zlatem, stříbrem a vzácnými drahokamy. Byl bych nádherně zkrášlen vyřezanou dekorativní řezbou, takže každý by viděl tu nádheru."

Druhý strom řekl: "jednou budu mocnou lodí. Budu převážet krále a královny přes vody a plavit se po celém světě. Každý se bude cítit se mnou bezpečně, protože síla trupu lodi bude mohutná".

Nakonec třetí strom řekl: "Já chci vyrůst a být nejvyšší a nejsilnější strom v lese, takže lidi mě zahlídnou na vrcholku kopce, pohlédnou vzhůru k mým větvím, které dosahují až k nebi a pomyslí si, jak jsem svými větvemi blízko Bohu. Budu největším stromem po celý čas a lidi si mě budou stále pamatovat a připomínat.

Po pár letech jejich modliteb za uskutečnění svých snů, přišla ke stromům skupina dřevorubců. Když jeden dřevorubec přišel k prvnímu stromu, řekl: "Vypadá opravdu jako silný strom, myslím, že bych měl možnost prodat dřevo tesaři," a začal strom kácet. Strom byl šťastný, protože věděl, že z něj tesař udělá truhlu na poklad.

U druhého stromu dřevorubec řekl: "Tohle vypadá na silný strom, mohl bych prodat dřevo k výrobě lodí". Druhý strom byl také šťastný, neboť věděl, že je na své cestě stát se mohutnou, královskou lodí.

Třetí strom, když k němu dřevorubci přišli, dostal strach, protože věděl, že pokud ho porazí, jeho sny se už nikdy neuskuteční. Jeden z dřevorubců řekl: " Nepotřebuji nic zvláštního ze svého stromu, vezmu si tento", a pokácel ho.

Když se první strom dostal k tesařům, byla z něj udělaná bedýnka, tedy spíš krmelec pro zvířata. Byl umístěn do chléva a naplněn senem. Tohle vůbec nebylo, co si přál a za co se tak vroucně modlil.

Druhý strom byl rozřezán a byla z něj vyrobena malá rybářská loďka. Jeho sny, že se stane mohutnou lodí, převážející krále, také skončily.

Třetí strom byl rozřezán na větší kusy a položen na pusté místo v temnotě.

Uplynulo mnoho let a stromy už na své sny dávno zapomněly. Jednoho dne muž a žena přišli do chléva. Ona porodila a položila dítě na seno do krmící bedýnky, která byla vyrobena z prvního stromu. Muž si přál udělat jesličky pro dítě, ale tohle koryto muselo stačit a sloužilo jako jesle. Strom cítil důležitost této události a věděl, že držel největší a nepřekonatelný poklad po celý čas.

O pár letech později, skupinka mužů vstoupila na rybářskou loďku vyrobenou z druhého stromu. Jeden z nich byl unavený a usnul. Zatímco se plavili na moři, přišla velká bouře a strom věděl, že není tak silný, aby mohl udržet muže bezpečně na loďce. Muži vzbudili spícího muže a On vstal a zvolal: "Utiš se!" a bouře se utišila. V tu dobu strom věděl, že nesl Krále Králů.

Konečně někdo přišel a vzal třetí strom. Byl nošen mužem přes ulice, kde se mu lidé vysmívali a zesměšňovali ho. Když přišli na dané místo a zastavili, muž byl přibit k tomu stromu a pozvednut k nebi, aby zemřel na vrcholu kopce. Když přišla neděle, strom si uvědomil, že byl dosti silný na to, aby mohl stát na vrcholu kopce a být tak blízko Boha jak jen bylo možné. Lidé, když na něj pohlédli, zahleděli se vzhůru k nebi a přitom mysleli na Boha, protože Ježíš byl na něm ukřižován.

Ne vždy víme, jaké má Bůh s námi úmysly. Mnohdy se ti nezdá, že věci nejdou podle tvých představ, ale věz, že Bůh má pro tebe plán. Pokud vložíš svou důvěru na Boha, On ti dá velké dary. Každý, z těch tří stromů získal to, po čem toužil, jenom ne cestou, kterou si představovali.

 

Můžeme si myslet, že Jeho cesty nejsou naše cesty, ale je jisté, že ty Jeho jsou vždy ty nejlepší.

 

 

„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mně budete dotazovat celým svým srdcem."                                                                                                                                         Jer. 29,11-13