V roce 2013 oslavíme jubileum 1150 let od příchodu Sv. Konstantina ( Cyrila) a Metoděje.
Dva bratři ze Soluně sv. Cyril a Metoděj jsou v uznání svých zásluh za uvedení křesťanství na Moravu nazýváni „Apoštoly Slovanů“. Cyril, vlastním jménem Konstantin, který jméno Cyril přijal až později v klášteře, a Metoděj ovládali slovanskou řeč a byli vysláni byzantským císařem kolem r. 860 k Černému moři, aby hlásali křesťanství mezi Slovany. Oba mniši nalezli na své misijní cestě k Chazarům ostatky papeže Klimenta I. a později je přinesli do Říma, kde jsou dodnes uchovávány v kostele sv. Klimenta.
R. 862 poslal císař Michal III. oba bratry na Moravu, neboť kníže Rostislav prosil o kněze mluvící slovansky. Jako první věc zavedli Cyril a Metoděj slovanský jazyk do bohoslužby. Cyril k tomu dokonce vytvořil vlastní písmo („glagolici“) na základě řecké kurzívy a částečně arabštiny. Toto písmo pomocí 38 liter kodifikovalo staroslověnský jazyk. Proto oba bratři patří k zakladatelům slovanského písemnictví. Cyril sám přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu, tzv. Proglas. V tomto díle pokračoval i Metoděj, který do staroslověnštiny přeložil životopisy církevních otců a založil překladatelskou školu, která r. 883 za dobu asi 8 měsíců přeložila celou Bibli kromě knih Makabejských. Po několikaleté misijní činnosti na Moravě odcestovali bratři do Říma a přinesli papeži Hadriánovi II. ostatky papeže Klimenta. Od Hadriána dostali příslib, že bude slovanská řeč uznána za liturgickou. Za svého pobytu v Římě onemocněl Cyril a vstoupil do kláštera. Po padesáti dnech podlehl svému těžkému utrpení a 14. února 869 zemřel. Byl pak pochován u sv. Klimenta v původním kostele pod nynějším stejnojmenným kostelem téhož jména na Via San Giovanni in Laterano v Římě.
Metoděj byl Hadriánem II. jmenován arcibiskupem Panonie, tj. území, které zahrnovalo dnešní východní Rakousko a západní Maďarsko, a Moravu. Salcburský arcibisÄ‚†šĂ‚Âkup však pokládal toto území za své misijní pole a dal Metoděje na dva a půl roku uvěznit. Papež Jan VIII. jej r. 873 vysvobodil, potvrdil ho v úřadě arcibiskupa a potvrdil mu slovanský církevní jazyk, ale s jistým omezením. Metoděj zemřel 6. dubna 885. Místo jeho smrti se nedá s jistotou určit. Pravděpodobně je pohřben ve svém katedrálním chrámu Panny Marie na Velehradě. Jeho hrob však nebyl dosud lokalizován. V době Metodějovy smrti bylo v jeho arcidiecézi asi 200 kněží, jáhnů a podjáhnů. Tito byli vyhnáni a uchýlili se většinou do Bulharska, Chorvatska, Polska a do Čech. Papež Štěpán VI. r. 896 zakázal používat slovanský jazyk při bohoslužbě. (Sr. Rok se svatými, str. 67)
Svatí Cyril a Metoděj oslovovali nejen rozum, ale i srdce
„Slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha. Jako bez světla radost mít nebude oko, patřící na všechno stvoření Boží, neb vše není ani krásné ani viditelné, tak i každá duše bez knih, neznající zákona Božího, zákona písem duchovního, zjevující ráj Boží ... .“ To jsou slova sv. Cyrila v předzpěvu k jeho překladu Písma, Knihy knih. Solunští bratři sv. Cyril a Metoděj, od jejichž příchodu na Moravu uplyne v roce 2013 tisíc sto padesát let, k nám tehdy nepřišli jako kulturní pracovníci, ale jako misionáři. A na své poslání se dobře připravili. Aby mohli srozumitelně hlásat víru, potřebovali vytvořit spisovný jazyk. Aby jej mohli věrně zachytit, vytvořili zvláštní abecedu. Aby se mohlo křesťanské poselství vtělit do běžného života, připravil svatý Metoděj soubor zákonů Zákon sudný ljudem. Ale to všechno byly jen nástroje, protože u žádné knihy nejsou důležitá písmena, ale obsah. Ani dnes nemůžeme plně docenit působení soluňských bratří, pokud neporozumíme poselství, které přinášejí. Jaký je slovníček, kterému učili naše předky? Nezištná a věrná láska, úcta k rodičům, úcta k životu, pravdomluvnost, poctivost, skromnost, umění odpouštět...
Svatí Cyril a Metoděj opustili prostředí rozvinuté kultury své domoviny a vydali se do krajů pro ně nehostinných. Opustili svou vlast a své přátele, sjednotili se s našimi předky a prožívali osudy s národem zmítaným zradami a spory, aby jim mohli předat to, co sami našli jako nejcennější ve svém životě. (My paradoxně spíše hledáme to, co oni opustili: skvělá místa, vysokou společnost, pohodlný, lehký život.). Slova v úvodu z předzpěvu sv. Konstantina - Cyrila k překladu Písma ukazuje čistotu i hloubku úmyslů, s nimiž přišli solunští bratři na Moravu. A jejich působení zde bylo zlomové, vytvořili důležitý předěl v naší národní historii. Přitom nebyli prvními, kdo se pokoušeli přinést do našich zemí světlo křesťanství. Teprve solunští bratři však dokázali svým působením vytvořit kulturu, která uchvátila srdce našich předků a zapustila hluboké kořeny. Svatí Cyril a Metoděj oslovovali nejen rozum, ale i srdce.
Svatý otec Jan Pavel II. řekl při své první návštěvě v naší zemi v roce 1990: „ Kdyby se bylo, podařilo, učinit vás hluchými a slepými, vůči těmto hodnotám, vůči Kristu, Bibli či církvi, stali byste se cizinci ve své vlastní kultuře. Ztratili byste klíč k porozumění a citlivosti k tolika hodnotám - k filozofii, literatuře, hudbě, architektuře, výtvarném umění a vůbec všem projevům ducha vaší vlastní národní i evropské tradice.“Blížící se 1150. výročí je příležitostí, jak porozumět vlastní národní identitě.
(Jiří Mikulášek pro deník Rovnost, 8. 6. 2011)
„Cyril a Metoděj přišli, aniž by měli vypracovanou nějakou hotovou koncepci: šli naslouchat konkrétnímu člověku. Nespoléhali na strategii, ale na Toho, Kdo jim dopřával sílu. Z hlediska času udělali málo, ale z hlediska lidskosti udělali vše. Struktura, o kterou se hádáme, musí právě čekat na předchozí život v tajemství.“
P. Michal Altrichter SJ
Vytisknout stránku