Květná neděle 
V minulosti existovalo období, a není dosud zcela překonáno, v němž bylo křesťanství odmítáno právě kvůli kříži. Kříž mluví o oběti, říkalo se, kříž je znakem popření života. My však chceme opak: celý život, bez omezování a bez odříkání.
Chceme žít, nic než žít. Nenecháme se omezovat příkazy a zákazy. Chceme bohatství a plnost života - jak lidé říkali a jak říkají dodnes. To všechno zní přesvědčivě a svůdně, je to ale řeč hada, který nás pokouší: „Nenechte se zastrašit. Klidně jezte ze všech stromů zahrady!“ Květná neděle nám však říká, že právě kříž je velkým „ano“, že právě kříž je pravým stromem života. Život nenalezneme tím, že se ho zmocníme, ale tím, že ho budeme dávat.
Velikonoční třídenní
Zelený čtvrtek 
Aby slavení Velikonoc přineslo užitek, vyzývá v těchto dnech církev věřící k přijetí svátosti smíření, která je pro každého z nás jistým druhem smrti a vzkříšení.
V rané církvi se na Zelený čtvrtek konal obřad smíření kajícníků, kterému předsedal biskup. Historické okolnosti se jistě změnily, ale připravit se na Velikonoce dobrou zpovědí zůstává povinností, které je třeba přiznat její plnou hodnotu. Nabízí nám totiž možnost znovu začít svůj život, skutečně znovu - v radosti Zmrtvýchvstalého a ve společenství, které nám skýtá jím darované odpuštění.
Velký pátek 
je dnem, který nám připomíná utrpení, ukřižování a smrt Ježíše Krista.
Liturgie církve na tento den neustanovila slavení mše svaté; křesťanské společenství se shromažďuje, aby rozjímalo nad velkým tajemstvím zla a hříchu, které sužují lidstvo, a také aby ve světle Božího slova a s pomocí výmluvných liturgických úkonů prošlo utrpením Páně, které nás z tohoto zla vykoupilo. Po přečtení zvěsti o umučení Páně se shromáždění věřící modlí za všechny potřeby církve a světa, uctívají svatý kříž a přijímají eucharistii, při níž se podávají hostie, které byly předem uchovány ze mše „in Coena Domini“ z předešlého dne.
Velikonoce 
Po dnech svatopostních znovu zazněl o slavnostní velikonoční noci zpěv „aleluja“, všeobecně známé hebrejské slovo, které znamená „chvalte Pána“. V době velikonoční se šíří toto pozvání ke chvále od úst k ústům, od srdce k srdci. Hlaholí na základě zcela nové události: Kristovy smrti a zmrtvýchvstání.
Aleluja rozkvetlo v srdcích prvních Ježíšových učedníků a učednic onoho velikonočního rána v Jeruzalémě ... Zdá se, jako bychom skoro slyšeli jejich hlasy: hlas Marie z Magdaly, která jako první viděla zmrtvýchvstalého Pána v zahradě blízko Golgoty; hlasy žen, které ho doprovázely a které - vystrašené a šťastné - běžely podat učedníkům zprávu o prázdném hrobu; hlasy obou učedníků, kteří se vydali smutní na cestu do Emauz a vrátili se večer do Jeruzaléma plni radosti z toho, že slyšeli Ježíšovo slovo a znovu ho poznali „při lámání chleba“; hlasy jedenácti apoštolů, kteří ho týž večer viděli, když se mezi nimi objevil ve večeřadle, ukázal jim rány po hřebech a kopí a řekl: „Pokoj vám!“ Tato zkušenost jednou provždy vepsala aleluja do srdce církve! A také do našeho srdce.
Benedikt XI.
Dokument - Ježíš - čtyřicet ztracených dní
Vytisknout stránku