- jsou účasti na Božím životě a týkají se všech úseků a důležitých okamžiků života křesťana. Jsou tedy nejvnitřnějším dialogem mezi životem mým i Božím. Svátostí podle Písma svatého, je celkem sedm:
svátost pomozání nemocných
svátost kněžství
svátost manželství
svátost biřmování
svátost Eucharistie
svátost smíření
svátost křtu
Možnost udělovat svátosti dal církvi sám Ježíš, ať už svými činy, nebo samotnými slovy. Kristova církev není tedy pouhá lidská instituce jako každá jiná, ale těsně se pojí s Bohem. Sám Kristus se k ní vztahuje jako ke „své“ církvi. Není možné odtrhávat Krista od církve, jako není možné oddělovat hlavu od těla (srov. 1 Kor 12,12). Církev nežije sebou, nýbrž Pánem. On je přítomen uprostřed ní, dává jí život, pokrm a sílu. Mít víru znamená opírat se o víru bratří, a stejně tak tvoje víra slouží víře druhých jako opora. Prosím vás, přátelé, abyste milovali církev, která vás zrodila k víře, která vám pomohla lépe poznat Krista, která vám dala objevit krásu jeho lásky. Pro růst vašeho přátelství s Kristem je zásadní, abyste se radostně začleňovali do farností, společenství, a stejně tak se účastnili každou neděli eucharistie, často přistupovali ke svátosti smíření a pěstovali modlitbu a rozjímání Božího Slova. Benedikt XVI.
Svátost křtu:
Křest je první svátost, vstupní brána do církve a počátek věčného života.
Křest dětí:
O křest dětí žádají rodiče, kteří je chtějí vychovávat ve víře, kterou sami žijí. Kmotr je pomocníkem rodičů při křesťanské výchově dítěte. Musí být věřícím katolíkem, biřmován. Pokud žije v manželství, má je mít uzavřeno církevně. Příprava probíhá na faře po dohodě s rodiči. K zápisu do matriky pokřtěných rodiče předloží rodný list dítěte a svůj oddací list.
Křest dospělých:
O křest může požádat jakýkoliv dospělý člověk, který má touhu být pokřtěn a po domluvě s knězem je přijat do katechumenátu. Během něho si osvojuje základy křesťanské víry a života, učí se modlitbě a sžívá se s křesťanskou komunitou. Délka katechumenátu je individuální (většinou kolem 1 roku). Křest dospělého se zpravidla uděluje o velikonoční vigilii.
Svátost smíření:
Je pravdou, že při křtu dostáváme milost odpuštění dědičného a osobního hříchu, ale Bůh v nás neničí křehkost našeho lidství a svobodu rozhodování. V naplno žitých vztazích jsou víra a láska nejvíce ohroženy. Největší nadějí je, že Bůh ve svém díle lásky nás neustále hledá, proto nám dává milost svátosti smíření, kde mohu uznat ztrátu života vůči Němu, sobě i druhým.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul. /Jan 3,16/. Z tohoto textu vyplývá, že jedině Bůh může být jediným zdrojem síly k pravdivému uznání mého vlastního postoje k životu, a tudíž mi dává prostor lásky k upřímnému a pokornému vyznání svých vin.
Slavení této svátosti můžete vždy půl hodiny přede mší svatou, nebo po osobní domluvě s knězem.
Svátost eucharistie:
Je srdcem a vrcholem života církve. Ježíš tuto svátost ustanovil před svou smrtí, tak nám ukázal svou touhu po živém sjednocení s Ním samým. Sjednocení s Ježíšem ve slavení eucharistie nás nevede jen ke společenství s věřícími, ale i s každým člověkem, neboť jsem povolání k lásce, která se dává do krajnosti.
První Svaté Přijímání je možné u dospělého při přijetí křtu, po nutné přípravě (katechumenátu), u dětí se před přijetím předpokládá minimálně tříletá výuka náboženství.
Svátost biřmování:
je dovršením křestní milosti, někdy také nazývaná svátost křesťanské dospělosti, při níž dostáváme dary Dary Ducha potřebné k hlásání evangelia svým životem. Ježíš slibuje Ducha svatého všem, kdo o Něj prosí. Touto svátostí nás Pán posílá: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření" Mk16,15
Příprava ve farnosti probíhá společně vždy po několika letech. V případě naléhavosti lze s knězem domluvit individuální přípravu.
Svátost manželství:
Není jen pouhým vstupem do manželství mezi mužem a ženou, ale je především svátostí, rozhodnutím pozvat do společného života Boha, spoléhat na Jeho požehnání a vedení.
Z toho vyplývá, že svátostné manželství je možno přijmout, pokud alespoň jeden ze snoubenců je pokřtěn v katolické církvi a žije ve vztahu s Bohem.
Snoubenci si domlouvají sňatek alespoň 3 měsíce před plánovaným termínem svatby, aby bylo dostatek času zajistit požadovaný termín a další nezbytnou přípravu.
Svátost pomazání nemocných:
K Ježíšovi přinášeli nemocné, aby je uzdravoval, protože tuto moc měl. Svátost nemocných nemá být pouze a jen přijímána z důvodu tělesného uzdravení /což je jedním cílem této svátosti/, ale především odevzdání se do vůle Toho, který mě zachránil před vším zlem a smrtí /což je viditelným symbolem nejvnitřnější důvěry a víry ve chvíli mého bolestného prožitku svobody v nemoci, nebo umírání/.
Svátost nemocných je možno přijmout kdykoli na požádání v kostele nebo při návštěvě kněze u nemocného. Tuto návštěvu je možné dohodnout osobně či telefonicky na faře nebo v kostele po jakékoliv bohoslužbě.
Pravidelné návštěvy nemocných se konají každý první a druhý pátek v měsíci, po dohodě s knězem. Neváhejte kněze požádat o návštěvu vás nebo vašich blízkých, pokud vážná nemoc znemožňuje účast na mších svatých a svátostech.
Bůh je Pán nad časem.
Nikdy se nemůžeš vymlouvat, že nemáš čas na Boha, protože Bůh má čas pro tebe.
Vytisknout stránku