Biřmování

svátost křesťanské dospělosti

Biřmování je iniciační svátost.
Slovo "biřmování" pochází od "firmare",
upevnit, posílit, uschopnit, zadržet před pádem, dávat tvar.

Biřmování tvoří spolu se křtem a eucharistií trojici svátostí, které uvádějí do křesťanského života. Samozřejmě první a zásadní je křest. On je branou ke spáse i k dalším svátostem. Připomíná nám to počátky fyzického života. Křtem se rodíme k životu s Bohem, biřmováním jsme posilováni v jeho růstu, v eucharistii jsme vyživováni Chlebem života.

Svátostí biřmování se připodobňujeme apoštolům, kteří o Letnicích přijali slíbeného Ducha Svatého. Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. (Sk 2,1-4)

Význam biřmování nejlépe uvidíme, když budeme pozorovat apoštoly. Už před sesláním Ducha svatého patřili ke Kristu, ale byli ještě v mnohém ohledu nezralí a povrchní. Můžeme si vzpomenout na jejich obtížné chápání a slabost jejich víry. Ale potom o Letnicích je nalézáme úplně změněné. Pouta strachu se uvolňují a oni statečně hlásají zvěst o Kristu. Tak se mají naplnit Ježíšova slova: „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ Sk 1,8.

Svátost biřmování se uděluje prostřednictvím pomazání křižmem na čele, spolu s vkládáním rukou a slovy:

„ (jméno), přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“