Slavení eucharistie je středem celého křesťanského života jak pro celou církev, tak i pro její místní společenství.
Eucharistie (svátost oltářní) je spolu s křtem a biřmováním jednou ze tří iniciačních svátostí, které uvádějí do křesťanského života. Svátost eucharistie má ale mezi všemi svátostmi výjimečné postavení. V ní je totiž vrchol činnosti, kterou Bůh v Kristu posvěcuje svět, a zároveň nejdokonalejším vyjádřením úcty, kterou my lidé prokazujeme Bohu. Je srdcem života církve a všechny ostatní svátosti s ní souvisejí a jsou k ní zaměřeny.
Slovo „eucharistie“ pochází z řečtiny a znamená „díkůvzdání“. Toto jméno se dává celému mešnímu obřadu, ale také jen druhé části mše (na rozlišení od bohoslužby slova). Také se používá při označení proměněného chleba – Kristova těla. Když chceme zdůraznit oběť Ježíše Krista i církve, mluvíme o „nejsvětější oběti“. Slova „lámání chleba“ jsou nejstarším označením této svátosti, jak jej používali první křesťané. Výraz „svátost oltářní“ poukazuje na souvislost s oltářem. Také zaslechneme spojení „Nejsvětější svátost“, zdůrazňující výjimečné postavení eucharistie. „Mše svatá“ (z latinského missio – poslání) podtrhuje závěr obřadu, kdy jsou věřící vysíláni, aby se stali Ježíšovými svědky v každodenním životě. Událost, při které Kristus eucharistii ustanovil, nám připomíná označení „večeře Páně“.
Všechno živé potřebuje pokrm.
Rostliny potřebují živiny, jinak by nemohly nasadit na květ a vytvořit plody. I zvířata hledají neustále potravu a tak doplňují látky, které tělo potřebuje. Člověk se kromě svého fyzického života musí postarat také o život nadpřirozený, který získal křtem. Sám Ježíš slíbil, že nám bude dávat na naší cestě k Bohu své tělo za pokrm a svou krev za nápoj.
Mše svatá není jen aktualizací večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži.
Apoštol Pavel o tom říká:
„Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ 1 Kor 11,26.
Při svátosti eucharistie se více než kde jinde přihlásí naše pochybnosti.
Opravdu se z obyčejného chleba a vína stává Ježíšovo tělo a krev?
Stojíme před velkým tajemstvím víry.
Už v době, když Kristus prohlásil, že dá své tělo za pokrm a své tělo za nápoj, mnozí reptali, divili se, jak může dát jíst své tělo a pít svou krev, a dokonce mnozí z jeho učedníků odešli. Kristus však trval na svém.
Znamení, která konáme, opravdu uskutečňují Kristovu přítomnost mezi námi. Tuto propast nelze překonat jinak než vírou. Bůh s námi činí podivuhodnou výměnu. My přinášíme, co nám daroval (chléb a víno), a on nám dává sám sebe.
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ
Znalost náboženství, která se na vyžaduje jako vhodná příprava pro první svaté přijímání, spočívá v tom, aby ten kdo má svátost poprvé přijmout, přiměřeně svým schopnostem pochopil tajemství víry, která jsou nezbytná ke spáse. Musí dokázat rozeznat eucharistický chléb od obyčejného chleba sloužícího jako tělesený pokrm, vnímat přítomnost Krista, pak může se zbožností odpovídající věku, přistoupit ke stolu Páně.
Před prvním svatým přijímáním musí vždy předcházet svátostné vyznání a rozhřešení.
V naší farnosti se první svátost Eucharistie dětem uděluje po několika leté docházce do výuky náboženství, kde jim pomůžeme porozumět nauce víry a rozvíjet vztah k Bohu.
EUCHARISTICKÉ ZÁZRAKY
K čemu nás mají vést Eucharistické zázraky
Hostie přeměněná na srdeční tkáň
Kdo jí tento chléb, bude žít na věky
Carlo Acutis: Eucharistie je moje autostráda do nebe
Vytisknout stránku