Cílem procesu je zapojit všechny pokřtěné katolíky
a skrze naslouchání lidem a Duchu Svatému
vyjádřit názory i podněty k rozvoji církve.
Mottu: „Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání.“
V neděli 12.12.2021 na závěr mší svatých budeme pastorační radou zvoleným koordinátorem synodního procesu pro naši farnost Ing. Jiřím Volfem st., seznámeni s informacemi, co je SYNODA 2021-2023 a pozváni k aktivní spolupráci na této celocírkevní iniciativě a snaze Svatého otce Františka o rozvoj církve třetího tisíciletí. Více se dozvíte v dnešním úvodním slovu koordinátora a na webových stránkách naší farnosti. Přihlašovat se do synodních skupinek je možné na mailové adrese koordinátora, nebo osobně u něj.
KONTAKT NA KOORDINÁTORA SYNODU V NAŠÍ FARNOSTI:
Email: JiriVolf (at) seznam.cz
Tel.: 602 285 903
„Cílem synody, a tedy této konzultace, není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést nové naděje, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit pozitivní náhled, který bude osvěcovat mysl, zahřívat srdce a rukám navrátí sílu.“
(Přípravný dokument, 32)
Co je to synoda?
„Synoda“ slovo se skládá se z řecké předpony σύν, tedy „s“ nebo „spolu“, a z podstatného jména ὁδός, tedy „cesta“. Vyjadřuje společně prožívané putování Božího lidu. To odkazuje na Pána Ježíše, který se představuje jako „cesta, pravda a život“ (J 14,6) a nás na tuto cestu učednictví stále znovu zve. Od prvních staletí se slovem „synoda“ označují církevní shromáždění svolaná na různých úrovních.
Co je tedy synodální proces?
Zapojení všech pokřtěných celé katolické církve, kteří - vedeni Duchem Svatým - mají skrze naslouchání všem lidem vyjádřit své názory a podněty, vedoucí k rozvoji církve.
Týká se mě osobně?
Ano! Vykročit na tuto cestu může každý, kdo chce spolu s ostatními přiložit svou ruku a srdce ke stavbě církve. Takové církve, jak ji zamýšlí Kristus. A ptá se Tě: „Co si o mně a o mé církvi myslíš Ty?” (srov. Mt 16,15)
Je synodální proces projevem nějaké módní vlny „demokratizace církve“?
Nikoli! Tento proces chce být procesem naslouchání celému Božímu lidu, všem v církvi: od prostých křesťanů, přes kněze, biskupy až po papeže. Všem je dáno promlouvat a naslouchat! V tomto procesu mají zejména biskupové, stojící v čele jednotlivých diecézí, naslouchat tomu, co říká Duch Svatý prostřednictvím křesťanů v jejich diecézích.
Jak bude synodální proces probíhat?
9 - 10. října 2021 - Slavnostní zahájení papežem Františkem v Římě
17. října 2021 – Slavnostní zahájení synody v každé diecézi
• Biskup každé diecéze určí koordinátora, který spolu s týmem bude moderovat celý
synodální proces na úrovni diecéze
• V každé farnosti bude ustanoven koordinátor synodálních skupinek, které zde vzniknou.
• V průběhu měsíců říjen 2021 až leden 2022 se budou tyto skupinky setkávat a diskutovat
o nabídnutých tématech
Jak bude synodální proces realizován?
Synodální proces bude mít podobu několika setkání v malých skupinkách, v průběhu kterých se křesťané budou společně zamýšlet nad předloženými tématy a budou společně formulovat vlastní zkušenosti, přání a očekávání. Tato fáze, odehrávající se na celém světě, bude v našich diecézích trvat do konce ledna 2022. Následně budou vypracované „syntézy“ z diecézí postoupeny k dalšímu přemýšlení a diskuzi na úrovni jednotlivých kontinentů. Celý proces dotazování bude završen vlastním zasedáním biskupské synody v říjnu 2023.
Jaké konkrétní otázky budou například řešeny?
• Jaký prostor k promlouvání v církvi máme (muži, ženy, děti, senioři...)?
• Jaký prostor je mi dán k tomu, abych se mohl podílet na rozhodování a směřování života
mého křesťanského společenství?
• Jak vedeme sami sebe ke schopnosti naslouchání druhým v našich společenstvích?
• Jakým skupinám lidí se v církvi dosud nedostatečně naslouchá?
• Jak se můžeme aktivně zapojit do slavení liturgie, je-li liturgie dílem celého shromážděného Božího lidu?
• Jak dochází v našem církevním společenství k vytyčení priorit a cílů k dosažení? Kdo rozhoduje?
A jaký bude praktický dopad celého procesu?
Celý synodální proces bude především obdobím rozlišování a naslouchání Duchu Svatému, na který naváže fáze realizace podnětů. Ta vnese do života církve nové oživení struktur a příležitostí k naslou- chání všem, k rozlišování, k dialogu a oživení stylu rozhodování, a to jak na úrovni místních církevních společenství, tak na úrovni celé církve.
Modlitba za průběh synody
Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý,
shromážděni ve tvém jménu.
Provázej nás Ty sám,
vstup do našich srdcí
a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat,
uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem
svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku,
nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu,
abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy
a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe,
jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem
na věky věků.
Amen.
Týká se to nás všech, všichni jsme povoláni...
Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý,
lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho,
kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
1 Petrův2,9
Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal;
tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.
1 Petrův 4,10
Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,
tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu
a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás:
Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.
Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně.
Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo.
Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Mějte porozumění jeden pro druhého.
Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám.
Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
Nikomu neodplácejte zlým za zlé.
Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji...
Řím 12
Hlavní otázky pro synodální konzultační setkání
Hlásání evangelia a opravdové společenství Božího lidu se navzájem ovlivňují a umožňují, aby se vykreslily základní rysy, které církev coby Boží lid má. Je proto možné za následujícími okruhy otázek vnímat ucelenou představu církve jako putujícího Božího lidu.
Evangelium musí být především sdíleno formou faktických vztahů, které mezi lidmi coby členy Božího lidu jsou. Sem míří první čtyři tematické okruhy, které vystihují základní, bezprostřední strukturu Božího lidu:
Skutečně vytváříme celek lidí, kteří se potkávají? Nasloucháme si? Mluvíme spolu tak, že řeč je pramenem dorozumění, vysvětlování a řešení situací? Umíme oslavovat společné události, především formou liturgie?
Církev jako Boží lid je nositelkou Kristova poslání, jímž Spasitel přišel uzdravit, povznést a naplnit život lidí i celého stvoření.
Evangelium je Božím lidem přijímáno tak, že zpětně církvi a jejímu poslání dodává stále novou dynamičnost. Další tematické okruhy se nás proto dotazují, jestli jsme si posláním církve vědomi do té míry, že formou dialogu uvnitř církve, s ostatními křesťany i všemi lidmi dobré vůle se tohoto poslání Božího Syna spoluúčastníme?
Boží lid, který žije Kristovým posláním, má též své vlastní nástroje, jimiž se udržuje a rozvíjí. Udržovat a rozvíjet celek Božího lidu vyžaduje především dobře pojatou spoluúčast všech na tomto celku, zralou míru spoluzodpovědnosti všech pokřtěných a dobře vykonávanou službu autority v církvi.
Poslední tři tematické okruhy se proto dotazují na stav chápání autority v Božím lidu, formy spoluúčasti na ní, na schopnost rozlišovat a rozhodovat v životě Božího lidu a na stav soustavnější formace k synodalitě v rámci života církevních obcí, místních církví i církve universální. Na ucelenou představu o církvi coby putujícím Božím lidu se můžeme dotazovat způsobem, jak to činí synoda:
Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společně putování bylo intenzivnější? (Přípravný dokument, 26) Při hledání odpovědi na tuto základní otázku jsou nám nabídnuta následující konkrétnější témata k uvažování, sdílení a rozlišování v pracovních skupinách:
Hlavní oblasti/témata a otázky ke konzultaci
(Vademecum, 5.3)
Otázky, související s následujícími tématy, mohou být použity jako startovní
orientační bod. Diskuze ve skupinkách se nemusí omezovat pouze na tyto otázky.
1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ
V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě. Kdo jsou v naší místní církvi ti, kteří „jdou společně“? Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají více stranou? Jakým způsobem jsme voláni k tomu, abychom se ve větší míře stávali společníky na cestě? Jaké skupiny nebo jednotlivci jsou zanecháni na okraji?
o Co/kdo mi vyvstane na mysli, když se řekne „církev“, „farnost“, „místní církev“?
o Může někdo v našem místním společenství církve cítit, že není součástí farnosti/místní církve? A proč?
o Co mi říkají slova „spoluzodpovědnost v církvi“?
o Jakou představu mám o místní církvi, tj. o naší farnosti? Co mi tam chybí,
co hodnotím pozitivně-negativně? Jaký je můj „sen o církvi“?
o Co pomáhá našemu růstu ve vědomí spoluzodpovědnosti v církvi?
2. NASLOUCHAT
Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků. Jak k nám Bůh promlouvá hlasy, které často ignorujeme? Jak se naslouchá laikům, zvláště ženám a mladým lidem? Co usnadňuje nebo ztěžuje naše naslouchání? Jak dobře nasloucháme těm, kdo žijí na okraji společnosti? Jak je zakomponováno to, co říkají zasvěcené osoby? Co představuje určitá omezení v naší schopnosti naslouchat, zvláště těm, kteří mají názor odlišný od našeho? Jaký prostor se poskytuje hlasu menšin, zvláště hlasu osob, které zakoušejí chudobu, odsunutí na okraj společnosti nebo sociální vyloučení? o Může k nám Bůh promlouvat i skrze druhé lidi, nebo konkrétněji skrze ty,jejichž hlasy ignorujeme?
o Jaká je váha slova každého člověka (mladý člověk, žena, muž, laik, kněz) v našem místním společenství?
o Existují mezi námi předsudky ohledně toho, kdo „má právo mluvit“ nebo „komu se má naslouchat“?
o Co naše naslouchání druhým v našem místním společenství komplikuje?
o Zajímáme se o názory těch, kdo se jakýmkoliv způsobem ocitli na „periferii“ našeho zájmu?
o K čem nás může pohnout obraz Ježíše v evangeliích, zvláště tam, kde se on stává blízkým a pozorným vůči všem „vyloučeným“?
o Nasloucháme, byť i kritickým názorům o církvi od lidí, kteří nejsou křesťany nebo z jakéhokoliv důvodu se od církve distancovali?
o Jaký prostor je poskytnut v naší místní církvi minoritám, zvláště lidem zažívajícím chudobu, sociální vyloučení?
o Umím druhému naslouchat bez předsudků a bez připravování si vlastních obranných strategií/odpovědí?
3. UJMOUT SE SLOVA
Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou. Co nás uschopňuje a co nám brání, abychom v naší místní církvi a ve společnosti mluvili odvážně, otevřeně a odpovědně? Kdy a jak dokážeme říci to, co je pro nás důležité? Jak funguje vztah s místními médii (nejen katolickými)? Kdo mluví jménem křesťanského společenství a jak jsou tyto osoby vybírány?
o Jakou máme zkušenost se „svobodným, odvážným a otevřeným mluvením“ v našem společenství farnosti?
o Jaké podmínky si pro takovéto svobodné, otevřené a odvážné mluvení představuji?
o Kdo promlouvá jménem našeho církevního společenství?
o Nejsou v našich představách o životě uvnitř farnosti (kněz vs. lidé I NAOPAK!) určité negativní předsudky? V případě, že ano, čím jsou způsobeny a jak by bylo možno je překonat?
o Jaké platformy/struktury pro dialog jsou v naší farnosti vybudovány?
o Vytváří se v našich farnostech podmínky pro vzájemné setkání (pravidelná setkávání jednotlivých skupin farníků atd.)?
o Vystupují členové farní pastorační rady na základě svého názoru/hlasu, nebo jako představitelé určité skupiny farníků, jejichž názor vnáší do diskuze?
4. SLAVIT
„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie. Jak inspirativní a určující pro náš společný život a naše poslání je v našem společenství modlitba a liturgické slavení? Jak ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí? Jak napomáháme tomu, aby se všichni věřící účastnili liturgie aktivně? Jaký prostor je dán možnosti zapojit se do služby lektora a akolyty? o Jaké místo má v mém prožívání života s Bohem liturgie, zvláště nedělní bohoslužba?
o Jaké služby jsou rozvinuty v liturgickém slavení naší farnosti? Jak by se mohly rozvinout, aby liturgie byla odrazem rozmanitosti služeb a charismat křesťanů?
o Jaké kroky děláme k zapojení nově příchozích do naší farnosti, aby se cítili být přijati?
o Jak je prožívána svátost křtu, která má vyjadřovat přijetí do společenství farnosti?
o Co dělám pro to, abych více poznával ty, kteří spolu se mnou slaví bohoslužbu?
o Jaké kroky děláme k tomu, aby se nově příchozí cítili přijati v našem společenství?
o Přemýšlíme v naší farnosti o nových formách aktivního zapojení všech do liturgie?
o Prožíváme modlitbu přímluv ve mši svaté tak, aby jednotlivé prosby odrážely aktuální potřeby místního společenství?
5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ
Synodalita slouží misijnímu poslání církve; všichni členové jsou voláni k tomu, aby se na něm podíleli. Protože jsme všichni učedníky – misionáři, jak je každá pokřtěná osoba volána k tomu, aby se podílela na misijním poslání církve? Co brání pokřtěným, aby byli aktivními misionáři? Jaké misijní oblasti zanedbáváme? Jak společenství podporuje své členy, kteří různým způsobem slouží společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum, vzdělávání, podpora sociální spravedlnosti, ochrana lidských práv, péče o životní prostředí atd.)? Jak církev pomáhá těmto svým členům, aby svou službu pro společnost vykonávali misionářským způsobem? Jak se určuje, které misijní záležitosti budou vybrány jako ty, jimž je třeba se věnovat, a kdo toto určuje?
o Co znamená pro můj život, že každý pokřtěný je zároveň „poslaný“ – tj. misionář?
o Co si představuji pod pojmem misie, pokud nejde pouze o „misionáře“ vycházející do jiných zemí a kontinentů? Jak může souviset s životem našeho konkrétního společenství?
o Jaké misijní/evangelizační aktivity jsou v našem společenství rozvinuty? Jaké by se naopak mohly rozvinout?
o Je možno čerpat z našeho církevního společenství sílu pro naši službu ve společnosti? Je podporována zodpovědnost za politický život, vzdělávání, prosazování sociální spravedlnosti?
o Jak se snažíme tvořit vztahy a spolupráci s místní samosprávou? Snažíme se nabízet své služby ve prospěch všech žijících v naší farnosti?
o Jaké mohou být naše osobní vnitřní překážky pro hlásání/evangelizaci (ostych, neznalost, nezájem, malá osobní motivace)?
o Evangelizační/misijní dílo předpokládá osobní hlubokou konverzi: mám osobní zkušenost s Bohem, která mi tuto cestu otevřela?
o Co pro nás může znamenat evangelizace jako „metoda postupných kroků“, začínajících u kulturních, sportovních (pre-evangelizačních) aktivit? Aktivity směřované na jednotlivé skupiny (muži, ženy, mládež)?
o Misijní poslání je stálým podnětem k tomu, abychom neustrnuli v průměrnosti, ale stále rostli na naší cestě s Bohem/k Bohu. Co mi toto říká pro život naší farnosti? Co říká mně osobně?
6. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI
Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění. Do jaké míry se v našem společenství scházejí k dialogu lidé odlišných národností? Kde se v rámci naší místní církve odehrává dialog a jakým způsobem? Jak podněcujeme spolupráci se sousedními diecézemi, náboženskými společenstvími v dané oblasti, s laickými sdruženími a hnutími atd.? Jak se přistupuje k rozdílným představám nebo ke konfliktům a potížím? Jakým zvláštním záležitostem v církvi a společnosti potřebujeme věnovat větší pozornost? Jakou zkušenost ohledně dialogu a spolupráce máme s příslušníky jiných náboženství a s těmi, kteří nemají k náboženství žádný vztah? Jak vede církev dialog s jinými oblastmi společnosti a jak se od nich učí: oblast politiky, ekonomiky, kultury, občanská společnost a lidé žijící v chudobě?
o Dialog není jen prostým „mluvením dvou“ nebo více lidí. Je snahou snahou vžít se do jejich situace, přijmout jejich úhel pohledu. Daří se nám takto postupovat při komunikaci v našem církevním společenství?
o Rozvíjíme spolupráci. a tedy vzájemné obohacení, na mezifarní úrovni? Na úrovni děkanátu/vikariátu? S řeholníci společenstvími v naší oblasti?
o Jakou zkušenost máme s řešením konfliktů a obtížných situací?
o Jak uskutečňuje naše místní církev dialog s dalšími oblastmi společnosti: světa politiky, ekonomie, kultury, světské společnosti a od chudých lidí? Jak se od nich učí?
7. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI
Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo. Jaké vztahy má naše církevní společenství s členy jiných křesťanských tradicí a denominací? Co nás spojuje a jak putujeme společně? Jaké plody jsme získali tím, že putujeme společně? Jaké existují potíže? Jaký další krok kupředu můžeme učinit ohledně společného putování?
o Snažíme se aktivně tvořit vztahy s jinými křesťanskými církvemi, které žijí na území naší farnosti, s nimiž nás pojí jedna víra v Ježíše Krista?
o K čemu tato spolupráce a naslouchání si mezi křesťanskými církvemi u nás vedlo?
o Jaké jsou překážky, předsudky, které brání intenzivnější spolupráci? Jsou opravdu tak závažné, nebo jsou takové pouze v naší mysli?
o Uskutečňují se u nás ve farnosti ekumenické bohoslužby či jiné formy spolupráce?
8. AUTORITA A SPOLUÚČAST
Synodální církev je církví participující a spoluodpovědnou. Jak naše církevní společenství stanovuje cíle, o které je třeba usilovat, způsoby, jak jich dosáhnout, a kroky, které je třeba učinit? Jak se v rámci naší místní církve vykonává autorita nebo vedení? Jak jsou do praxe uváděny týmová práce a spoluodpovědnost? Jak a kdo provádí vyhodnocování? Jaké podpory se dostává službám svěřovaným laikům a jak je podněcována odpovědnost laiků? Je naše zkušenost se synodalitou na místní úrovni plodná? Jak fungují synodální orgány na úrovni místní církve (pastorační rady ve farnostech a diecézích, kněžská rada atd.)? Jak můžeme podpořit synodální přístup v našem zapojení a ve vedení?
o Naslouchá kněz v naší farnosti názorům všech?
o Dochází k rozhodování ve farnosti po příležitostech ke konzultaci, k naslouchání a výměně názorů?
o Jakou zkušenost ve své farnosti máme s týmovou prací, která se projevuje jako společné hledání priorit a rozdělování spoluzodpovědnosti?
o Jakou povahu má ve vaší farnosti farní pastorační rada? Existuje? Naslouchá kněz ostatním členům pastorační rady? Jsou rozhodnutí této rady výsledkem společné práce? Má pastorační rada povahu rozhodujícího hlasu?
o Máte již zkušenost se synodalitou na úrovni vlastní farnosti? Např. formou „farního sněmu“, dotazníků/naslouchání při vytyčování pastoračních priorit?
o Jsou kněží (bohoslovci, tj. budoucí kněží) dostatečně formováni pro týmovou spolupráci a k naslouchání všem?
o Jaké jsou vaše představy o působení a poslání pastorační rady farnosti, jaká očekávání v tomto směru?
9. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT
V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství. Jaké metody a procesy aplikujeme, když se rozhodujeme? Jak je lze zlepšit? Jak v rámci hierarchických struktur podněcujeme zapojení do rozhodovacího procesu? Pomáhají nám naše metody, které aplikujeme při rozhodování, k tomu, abychom naslouchali celému Božímu lidu? Jaký je vztah mezi konzultacemi a rozhodnutími a jak je uvádíme do praxe? Jaké využíváme nástroje a postupy ve prospěch transparentnosti a odpovědnosti? Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování?
o Co se nám snaží říct pojem „společné rozlišování“? K jakému postoji nás to může v naší farnosti vést?
o Je kladen důraz na rozlišování v důležitých momentech, například při společné modlitbě, liturgii, při využívání charismat, přítomných ve společenství?
o Mají všichni členové našeho církevního společenství možnost podílet se na rozhodování? Co by jim k tomu mohlo pomoci? Co jim k tomu může bránit?
o Co bychom mohli v našem společenství udělat lépe pro společné duchovní rozlišování (jaká metoda formace)?
o Máte zkušenost se ztrátou důvěry v kněze ve vaší farnosti? Čím by tomu bylo možné předejít?
o Co by mohlo napomoci k lepší transparentnosti života v naší farnosti?
o Využíváme dosavadních nástrojů, které máme k dispozici (pastorační, ekonomická rada), pro zmapování situace ve farnosti?
10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY
Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se. Jak naše církevní společenství formuje lidi, aby byli ve větší míře schopni „putovat společně“, vzájemně si naslouchat, zapojovat se do misijního poslání a do dialogu? Jaká formace je nabízena k posílení schopnosti rozlišovat a vykonávat autoritu synodálním způsobem?
o Co pro mě znamená, že Duch Svatý může a chce promlouvat skrze mé promlouvání a jednání v naší farnosti?
o Měli jste dosud zkušenost s formací ke „společnému putování“? Dochází ve vaší farnosti k diskuzi o tom, co by to mohlo znamenat pro proměnu chodu farnosti?
o Co by nám pomohlo, abychom si uvědomili vlastní spoluzodpovědnost za naše církevní společenství?
o Je možné (a jak) napomáhat formaci ke spoluzodpovědnosti již dětem a mladistvým?
o Jakým způsobem je začleněna formace k synodalitě v rámci přípravy na biřmování?
Vytisknout stránku